Moje maminka i starší brácha Řehořku absolvovali stejně jako já, takže věděli s jistotou, že rozhodně nedělají chybu, když mě vedli do první třídy právě sem. Já bych také neměnila! Ne nadarmo se o této škole říká škola s úsměvem. Nejen, že jsem měla školu skoro „za barákem“, ale hlavně jsem tu prožila krásných a nezapomenutelných 9 let svého života se sladkou dětskou radostí na rtech. A samozřejmě nesměla chybět ani zdravá a přirozená rivalita vůči žákům ze sousední ZŠ Kneslova v různých sportovních akcích a soutěžích.