Pamětník. Člověk, který zažil spoustu historických událostí a zásadně se podílel na důležitých milnících naší novodobého historie. Anebo dost možná obyčejný člověk v letech, který prožil zcela běžný život a je třeba vaším sousedem. O tom, že platná je mnohdy spíše druhá možnost, se během druhého pololetí přesvědčily 2 skupinky žáků 8. tříd naší školy.

Studenti, kteří mají rádi historii se zúčastnili projektu Příběhy našich sousedů. Ten na naší škole není novotou, úspěšně jej vloni vedla má předchůdkyně, p. uč. Pavlíčková. Celá akce spočívá v tom, že samotné děti najdou pamětníka, vedou s ním rozhovor a ze setkání vytvoří mediální výstup – audioreportáž, video nebo animaci.

Zájem o program byl enormní, projektu se nakonec zúčastnilo 6 žáků ve dvou skupinách. Ta první vyzpovídala p. Miroslava Poláka, devadesátiletého inženýra se zálibou ve vyřezávání dřevěných figurek. Mé srdce dějepisáře zaplesalo, když děti mohly slyšet autentické vzpomínky na turbulentní konec 2. světové války a jeho důsledky na civilisty. Za mne povedené video můžete shlédnout zde.

Druhá skupinka strávila příjemnou hodinu rozhovoru s p. Marií Golkovou, devětašedesátiletou kadeřnicí z Brna. Podívejte se, jak pamětnice zavzpomínala na dovolenou v Jugoslávii v památném srpnu 1968 i na to, jak před pár lety COVID-19 znemožnil cestování.

Několikaměsíční práce dětí vyvrcholila v úterý 18. 6. v Dělnickém domě v Židenicích, kde děti své dílo odprezentovaly pamětníkům, rodičům a široké veřejnosti. Když jsem je sledoval na podiu, byl jsem na ně neskutečně hrdý. Během několika týdnů se naučily spoustu nových věcí – pracovat v týmu, vést rozhovor s o generace staršími lidmi nebo také ovládat kameru a diktafon nebo zpracovávat video. Zdůraznil bych ovšem to, že studenti poznali, že historie se neskládá pouze ze senzamu králů, vojevůdců a státníků. Příběhy obyčejných lidí, kteří důsledky rozhodnutí státníků a vojevůdců prožívaly dnes a denně na svých vlastních životech, jsou možná ještě důležitější.

Na závěr chci mnohokrát poděkovat mým kolegům, p. uč Pařízkové a p. uč. Čurečkovi za pomoc s nácvikem na závěrečnou prezentaci. Slova díků patří také vedení školy, které projekt od začátku podporovalo a ve všem nám vyšlo vstříc. Doufám, že zájem našich žáků o historii bude v příštích letech alespoň takový jako letos!

-Jakub Šustr-